close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nemoci

10. května 2009 v 22:24 |  Zajímavé zážitky
Barunka byla vždy zdravý křečík. Jen když jsme si ji koupili, měla kousnutí na čumáčku, které se po pár týdnech uplně zahojilo. Když jí bylo něco přes 1 rok, nějaká ta choroba na ni dolehla. Jednou když jsem šla Báru nakrmit, všimla jsem si, že má třošku zalepené oko, ale nechtěla jsem příliž plašit. Druhý den se to zdálo být lepší, ale třetí a čtvrtý den se to výrazně zhoršilo. Měla oko uplně zalepené. Šla jsem s ní tedy na veterinu. Vyšetřili ji, vyčistili oko a zjistili že v něm měla malé smítko, dali nám na to ještě kapičky. No nechali jsme tam slušnou částku ale to sem nepatří. Oko se nám tedy za pomoci pravidelného kapání kapek zlepšilo a uzdravilo, ale zato se nám začalo projevovat zase něco jiného, na co jsem veterinářku také upozorňovala, ale nevěnovala tomu žádnou pozornost. Na tváři jí začala růst velká boule, která nebyla způsobena plnou torbou. Byla na jiném místě a postupně rostla. Až byla opravdu velká a o Barunku jsme měli veliký strach. Jenže vzhledem k penězům, jsme nešli na veterinu. Abych řekla pravdu s Barunkou už jsem se pomalu loučila. Začala kulhat na nožičku a přes bouličku neviděla na oko, tentokrát to druhé. Jenže to by bylo aby to naše Bára jen tak vzdala a opustila nás. Jendoho krásného, slunečného dne jí boulička praskla. Hnis jí tekl všude možně. Po jednom dnu uplně splaskla. Tvář byla sice celá špinavá od hnisu, srst měla vypadanou, ale boule byla pryč. Srst postupem času narostla, na oko zase vidí, nekulhá a je naprosto zdravá jako ryba. Vše dopadlo dobře.
 

Barunka dvou tváří

14. srpna 2008 v 15:46 |  Zajímavé zážitky
Ano a to doslova : Barunka dvou tváří. Každá tvář je přesným opakem té druhé. Jde o tvář denní a noční. Ve dne je to naše známá Barunka - mazlivá, roztomilá a hodná. Jakmile se ale setmí , stává se z ní dračice Bára. V tu chvíli zapomene na svého nejlepšího kamaráda - domeček a lítá po kleci jako zblázněná. Leze po mřížích a padá z nich. Válí se v písku pro činčily a když se převalí na záda děla jí problém otočit se zpátky. Baví mě na ni koukat, je to srandovní. Tahle druhá tvář se u ní objevila až po 8. měsíci jejího věku, díky nočním náladám se také naučila běhat v kolečku- za to jsem opravdu ráda, protože snad Barunka konečně trochu zhubne.
(fotografii přidám postupem času)

Knižní rady a příkazy

2. srpna 2008 v 11:48 |  Ostatní
Pokud si chcete křečíka (nebo jiné zvíře) pořídit , taková knížka, kde vás se zvířetem seznámí je nezbytná. Nedá se ale všemu věřit. Když říkají, že křečká máte krmit každý den, může být potom třeba tlustý. Naše Barunka za jeden den nesní celou misku. Pokud si pořídíte křečíka, musíte ho dostatečně znát aby jstev se o něj dokázali postarat. Každý křečík potřebuje jinou péči. Píše se třeba , že miska nemá být plastová, aby ji křečík nerozhryzal a nebo nepřevrátiil - naše Barunka klidně může mít plastovou misku , je to klidný křečík a nenapadne jí ji hryzat. Váš křečík nemůže být přesně takový jakého vám předepíší odborníci - stejně jako u lidí má každé zvířátko svou povahu. Neříkám tím, že knížky lžou , ale všechno co vám v nich napíšou nemusí být pravdivé.
 


Co se stalo za jednu noc

2. srpna 2008 v 11:21 |  Co už umí
Byla to noc 1.srpna. Tu noc jsem po dovolené poprvé spala doma zase s Barunkou. Nikdy mě v noci nerušila a byla jsem zvyklá spát s ní v jedné místnosti. V pět hodin ráno mě ještě za tmy vzbudilo její šramocení. Šla jem se podívat, co se tam děje. Barunka visela hlavou dolu na mřížích klece a hryzala je. POtom když jswem si zase lehla se z klece ozývalo cvakání. Opět jsem se šla podívat a tentokrát Barunka běhala v kolečku. ANO ,konečně se to po osmi měsících svého věku naučila běhat v kolečku. Po té akční noci jsem druhý den nechala Barunku spát.

Příslušenství

12. června 2008 v 10:35 |  Fotogalerie
Barunce ráda vyrábím různé věc pro zábavu , jako například stříhám do ruliček díry.
Barunka má v jedné misce zrní a ....
....a ve druhé vodu , protože pití z pítka jí moc nejde.
Boudička je pro každého křečíka a nejspíš i zvíře opravdu nezbytná. Křečík totiž potřebuje mít místo kde ho nikdo nebude rušit a kde se vyspí a schová když se něčeho lekne. Naše Barunka , když nemá v kleci domeček , tak se schová pod umělohmotnou červenou misku s vodou , ze které tím pádem všechnu vodu vyleje.
Každý křečík by měl mít ve své kleci takový koutek na hraní. Do kterého by mělo patřit kolečko (pokud v něm křečík umí běhat) ve kterém se dá udržovat kondice. Dále kamínky na hromadě jako zajímavost. Ruličky které můžou být různě poslepované.
Určitě by měl být v kleci materiál na hnízdečko. Třeba kus novin , papírový kapesník , seno a další.
Nechci z těchto věcí radit , co zásadně tam musí být. Nemám ráda knížky a články ve kterých píšou a přikazujou spoustu věcí (o knihách a příkazech více v jiném článku). Jen říkám , že tohle Barunce poskytnu.

Ochočená Barunka

12. června 2008 v 10:13 |  Co je nového
Tento článek navazuje na text v rubrice Co je nového s názvem Její zvědavost. Psala jsem tam o tom , jak se Barča nenechala chytit do ruky a utíkala. Ted cca o dva měsíce později se situace opravdu změnila. Naše malá je pořád moc zvědavá (což je u křečíků zcela normální) a to jí přidalo na důvěře ke mě. Když něco zašustí ve velké blízkosti její klícky , její první vlastnost - zvědavost jí vyláká ven , aby se šla podívat o co jde , to , že mně zná jí přidá větší zvědavost a myšlenku , že se určitě nese jídlo. Když potom strčím ruku k ní do obydlí , Baru ji zcela v pohodě očuchá a nechá se pohladit. V tu chvíli si ji většinou vezmu do ruky nebo jí dám jako odměnu za milost semínko , se kterým si ona odběhne domů. Což je všechno pro mne známka ochočenosti. Dalším důkazem je to , že když křečici pouštím po bytě a poté k ní nastavím ruku ,ona na ní vleze a nechá se zvednout. Když je ve svém obydlí tak mi na ruku sama nevleze ,a tak si myslím ,že ve velkém pokoji se bojí , a tak jde ke mě , ale u sebe nemá potřebu za mnou chodit. Jsme prostě kámošky.

Nové obydlí

6. června 2008 v 13:24
Barunka měla dříve jen plastovou přenosku , protože jsem si říkala že pro takového drobečka to bude stačit. Jenže se jí do obydlí vešla jen boudička a dvě mističky - jedna na pití a druhá na zrní. V koutě měla hromádku sena a dál už tam neměla místo. Chtěla jsem ušetřit trochu místa tím , že jí tam dám místo jedné velké misky pítko , jenže to jsem tak neměla za co zachytit a to přísavné se mi tam na výšku nevešlo. Ze začátku mi to nevadilo a jí asi taky ne , jenže když jsem jí koupila kolečko , zjistila jsem , že ani to se jí tam nevejde. Byla jsem naštvaná že se jí tam nic nevejde a rozhodla jsem se , že jí prostě koupím novou klec a přenosku nechám jen na cestu na výstavy, na dovolenou a ke zvěrolékaři. Neměla jsem tolik peněz na zcela novou klec a tak jsem šmejdila po internetu kdo prodá obydlí. Většina z nich byla moc malá a nebo zase velka , nebo moc zničená , ale nakonec jsem našla tu pravou. Je mřížovaná , barevna a Barünka si ani nevšimla , že se stala nějaká změna.

Na útěku

22. května 2008 v 11:37 |  Zajímavé zážitky
Doma máme nejen Barunku , ale také mou malou ségru Markétku. Markétce se Barunka moc líbí , vždycky ukazuje na její klec a říká Bau jako Baru. Jednou jsem si křečici chovala a Marki na mě koukala a smála se. Chtěla jí dát pusinku , nezakázala jsem jí to , jenže potom se rozhodla , že si ji vezme do ruky. Když po ni sáhla svýma nešetrnýma ručičkama , raději jsem uhnula a Barunku pustila. Markétka na mě zírala a Barunka utíkala pryč. Byla jsem v šoku , ale vrhla jsem se za ní. Ještě jsem ji zastihla na druhém konci místnosti. Uf chytla jsem ji. Naštěstí vše dobře dopadlo , ale i vy dávejte pozor na nešetrné ruce malých souruzenců.

Tedy co neumí

20. května 2008 v 9:42 |  Co už umí
Naší Barunku máme samozdžejmě všichni rádi , jenže mi občas přijde , že je to trochu koleno. Možná je to tím , že dnes je jí teprv 6 měsíců. Barunka je takový tlouštík a já myslím , že je to tím , že celý den spí , pije a jí a níc jiného. Ba ne , to bych jí škodila , ještě občas hrabe a běhá mi po rukách. Vím přesně co si teď říkáte , proč jí nekoupím kolečko na běhání a další hračky. Tak abyste věděli , tak kolečko má Barunka den co den v kleci , jenže v něm neumí běhat. Dalším¨důkazem že je tak trochu koleno , je to , že neumí pít z pítka. Prostě pije z misky , do které si háže piliny a já jí potom musím každou chvíli měnit vodu. A ještě k tomu kolečku : prostě jí propadávají nožičky. I když tohle vše je na ní roztomilé , tak nám držte palce , aby se to naučila.

Chránění vlastního území

20. května 2008 v 9:25 |  Co je nového
Barunka si svou klícku oblíbila velmi rychle , zvykla si , že tohle území je její a nikdo jí tam nebude zasahovat. Jenže když ji krmím , tak ji do jejího obydlí musím zasáhnout a tak vždy Barunka vylezla , vrhla se na mou ruku a kousla mě nebo na mě pisklavým a chrčivým hlasem začala kříčet. Chápala jsem , že chce mít své soukromí a tak jsem ji nechala , jenže to mě občas přivádělo k tomu , že jsem ji musela jemně popošťouchnout , na známku , že tohle dělat nemá a že se nemusí bát. Později už to bylo lepší , Barunka se na mě sice také hrne , ale nemá v úmyslu mě kousnout nebo křičet , ale většinou mě chce pokárat , abych jí dala něco dobrého. No , když jí nic nedám a nic nemám , tak mě Barunka občas jemně kousne. Těší mě na tom to , že to zřejmě nemyslí špatně , protože to dělá s citem a tak aby mě to nebolelo. Její chránění územíale neskončilo úplně. Do klícky jí ruce strkat můžu , ale jakmile jí strkám ruce do její boudičky , tak už se jí to opravdu nelíbí. Jenže tuhle vlastnost já jí dopřeju , má právo na své soukromí a tak jí ho přeju. Možná máte doma také křečíka se stejným problémem. Chápu , že můžete chtít , aby tohle křečík nedělal , ale potom už záleží na vás , jestli ho to dokážete odnaučit. Ještě musím dodat , že Barunka si sice nenechá cokoli strkat do boudičky , ale když boudu vyndám , tak už toto pravidlo neplatí a já si mohu dělat co chci.

Kam dál