Jak se k nám dostala:
Barunka je u nás od dvou měsíců. Do zverimexu , kde jsme ji koupili , jsem měla namířeno pro klec a další příslušenství. Když už jsme tam byli , poprosili jsme paní , aby nám otevřela klec s křečíkama , že se na ni podíváme. Když vylezla z hroudy sena , okamžitě mě okouzlila svou krásnou barvou a hlavně tím , že byla roztomile malinká. Ze všeho nejvíc mi jí bylo ale líto , byla totiž pokousaná a bála se. První co mě napadlo bylo to , že ji tam ostatní křečíci akorát sežerou. Jednoduše jsem ji tam nemohla nechat a proto jsem si ji koupila.

Jak se jí u nás(ne)líbilo:
Když jsem s ní dorazila domů , ještě vystašenou jsem jí zařídila klícku a nechala ji spinkat v domečku. Chovala jsem si ji pro jistotu až druhý den , aby si mohla zvyknout na nové prostředí. Vždy když jsem si ji vzala do ruky , utíkala a nenechala se pohladit. V kleci ani nevylezla z úkrytu , jen aby se napila. Když jsem ji chtěla vyndat z klece , vždy začala zoufale běhat a nenechala na sebe ani sáhnout.
Velu a balu....Pěknej blog.......Pa