Barunka byla vždy zdravý křečík. Jen když jsme si ji koupili, měla kousnutí na čumáčku, které se po pár týdnech uplně zahojilo. Když jí bylo něco přes 1 rok, nějaká ta choroba na ni dolehla. Jednou když jsem šla Báru nakrmit, všimla jsem si, že má třošku zalepené oko, ale nechtěla jsem příliž plašit. Druhý den se to zdálo být lepší, ale třetí a čtvrtý den se to výrazně zhoršilo. Měla oko uplně zalepené. Šla jsem s ní tedy na veterinu. Vyšetřili ji, vyčistili oko a zjistili že v něm měla malé smítko, dali nám na to ještě kapičky. No nechali jsme tam slušnou částku ale to sem nepatří. Oko se nám tedy za pomoci pravidelného kapání kapek zlepšilo a uzdravilo, ale zato se nám začalo projevovat zase něco jiného, na co jsem veterinářku také upozorňovala, ale nevěnovala tomu žádnou pozornost. Na tváři jí začala růst velká boule, která nebyla způsobena plnou torbou. Byla na jiném místě a postupně rostla. Až byla opravdu velká a o Barunku jsme měli veliký strach. Jenže vzhledem k penězům, jsme nešli na veterinu. Abych řekla pravdu s Barunkou už jsem se pomalu loučila. Začala kulhat na nožičku a přes bouličku neviděla na oko, tentokrát to druhé. Jenže to by bylo aby to naše Bára jen tak vzdala a opustila nás. Jendoho krásného, slunečného dne jí boulička praskla. Hnis jí tekl všude možně. Po jednom dnu uplně splaskla. Tvář byla sice celá špinavá od hnisu, srst měla vypadanou, ale boule byla pryč. Srst postupem času narostla, na oko zase vidí, nekulhá a je naprosto zdravá jako ryba. Vše dopadlo dobře.